Rozcestník

Definice pojmů

Kdysi dávno na D-FENSově weblogu jeden z diskutujících na konci debaty poznamenal: „Kdybychom si hned na začátku vyjasnili definice, ušetřili bychom sedm stránek diskuse.“
A protože to často bývá pravda, rozhodl jsem se (z pohledu libertariána) nadefinovat pojmy, pod nimiž si často různí lidé představují zcela odlišné věci (já je ve svých textech používám ve významu uvedeném níže).

Svoboda
Svoboda znamená možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem (včetně svého těla) v případě, že tím nenarušuji majetek někoho jiného bez jeho souhlasu.
Odpovědnost
Svoboda a odpovědnost jsou dvě strany téže mince; ve svobodné společnosti nesou lidé následky svých činů. Jakmile je odpovědnost přenesena na někoho jiného (podstata socialismu), začíná být výhodné chovat se nezodpovědně.
Anarchismus
Mnoho různých anarchistických škol, které spojuje nenávist ke státu a volání po jeho zrušení; jinak se od sebe velmi liší (různé školy obhajují kapitalismus, pacifismus, komunismus, transhumanismus a tak dále).
Anarchokapitalismus
Anarchistická škola založená na svobodě a vlastnických právech; anarchokapitalismus vychází z rakouské ekonomické školy, obhajuje volný trh a na rozdíl od většiny anarchistických směrů není založen na rovnostářství.
Vlastnické právo
Vlastnické právo člověka k fyzickému objektu znamená, že s tímto objektem nikdo nesmí nakládat bez svolení vlastníka, nejde-li o nápravu situace, v níž onen vlastník sám narušil cizí vlastnictví, případně porušil smlouvu.
Užitek
Ekonomický pojem označující čistě subjektivní pocit uspokojení každého člověka; užitek nelze sčítat či odečítat (lze jej porovnávat, ale ne interpersonálně) a motivací každého lidského jednání je maximalizace užitku.
Ekonomický statek
Ekonomickým statkem je cokoliv, co může zvýšit užitek libovolného člověka; statkem nemusí být nutně hmotný objekt, jsou to i služby a čistě duševní záležitosti, které někomu přinášejí pocit uspokojení.
Trh a volný trh
Trh je ekonomický prostor, ve kterém dochází ke směně statků; volný trh je takový trh, ve kterém nedochází ke státním zásahům (ideálně ani k porušování vlastnických práv, krádežím, loupežím, podvodům a podobně).
Neviditelná ruka trhu
Metafora vyjadřující, že jedinec sledující své sobecké zájmy tímto jednáním na volném trhu zároveň dělá to nejlepší pro blaho celé společnosti; důvodem je, že každá dobrovolná směna zvyšuje užitek všech stran této směny.
Stát
Monopol na násilí na daném území; snad všechny existující (i známé historické) státy získávají zdroje potřebné pro svou existenci skrze zdanění (tedy násilné donucení) svých občanů.
Anarchie
Bezstátní společnost na území, kde neexistuje monopol na násilí; neexistence tohoto monopolu ještě nemusí nezbytně znamenat chaos, právo může vzniknout i „zespodu“ (např. historické Lex mercatoria – Kupecké právo).
Peníze
Peníze jsou jedním z největších objevů lidstva; jejich primární funkcí je přenos informací o vzácnosti statků (vzácné a chtěné věci jsou drahé). Současné státem regulované peníze tuto funkci plní hůře než svobodné či kryté měny.
Svoboda slova
Možnost říkat (bez výjimky) cokoliv, avšak ne kdekoliv – vlastník každého prostoru či média rozhoduje, co se tam smí a nesmí říkat; v ČR svobodu slova nemáme, stát ji omezuje (urážky veřejných činitelů, propagace nacismu…).
Náboženská svoboda
Možnost každého člověka praktikovat víru, aniž by na něj kdokoliv útočil, pokud věřící praktikováním své víry neporušuje ničí vlastnická práva (porušuje-li, pak se samozřejmě každý může bránit).
Kapitalismus
Volný trh, do kterého nezasahuje stát, takže výrobní prostředky vlastní soukromníci; z většiny ekonomických odvětví v současné době kapitalismus téměř vymizel kvůli státním regulacím.
Socialismus
Ekonomika, ve které výrobní prostředky buď přímo vlastní stát, nebo je alespoň značně reguluje zákony; v současné době, kdy odvádíme státu na daních většinu příjmů, žijeme spíše v socialismu.
Daně
Legalizovaná loupež; můžeme diskutovat o tom, zda je to loupež ospravedlnitelná, ale nic to nemění na podstatě, kdy stát bere lidem jejich peníze pod hrozbou násilí.
Daňový únik
Obrana proti lupiči; podobně jako když někoho přepadnou v parku chuligáni, on jim dá peněženku, ale telefon ukryje, též těžko řeknete, že je okradl o telefon.
Demokracie
Vláda většiny; nic více, nic méně. Nemá co dělat se svobodou; rozhodne-li se většina omezit svobodu menšiny, je to demokratické (a děje se to naprosto běžně).
Totalita
Politický systém, v němž existuje vláda neomezených pravomocí, jež reguluje drtivou většinu aspektů soukromého i veřejného života; i (současná) demokracie je formou totality.
Diktatura
Politický systém, ve kterém je moc soustředěna do rukou diktátora, kterým je typicky jedinec, případně málo početná politická skupina; ne každá totalita je zároveň diktaturou (například demokracie není diktatura).
Monarchie
Vláda panovníka (jeho moc může být omezena, čímž se liší od totality a diktatury), většinou doživotní a dědičná – tyto atributy typicky vládce motivují vládnout lépe než demokraticky zvolení politici.
Libertarianismus
Individualistický myšlenkový směr (původně zvaný liberalismus), jenž prosazuje vlastnická práva a svobodu jednotlivce; někteří libertariáni (anarchisté) odmítají stát zcela, jiní (minarchisté) se jej snaží minimalizovat.
Liberalismus
Kdysi dávno se tento pojem používal pro libertarianismus, dnes se jím rozumí levicové směry hlásající značnou míru „osobní svobody“, ale zároveň odmítající „ekonomickou svobodu“.
Konzervativismus
Myšlenkový směr založený na „ekonomické svobodě“, ale také na vlastenectví, tradici, autoritě a případně náboženství; jde o protipól k liberalismu (v tom smyslu, co se tím pojmem rozumí dnes).
Vlastenectví
Hrdost lidí na něco, o co se typicky vůbec nijak nezasloužili, často se obrací v nenávisti vůči lidem, které dotyční nikdy neviděli; stát vlastenectví podporuje a zneužívá k upevnění moci.
Fašismus
Kolektivistická ideologie založená na vlastenectví (nacionalismu), militarismu, rovnosti, disciplíně, autoritářství a částečně socialismu; je v ostrém rozporu se svobodou a v protikladu k anarchii.
Nacismus
Fašismu podobná totalitní ideologie, na níž byla založena diktatura Třetí říše, vychází z vlastenectví (nacionalismu), militarismu, socialismu, antisemitismu a rasismu.
Komunismus
Ideologie založená na odstranění třídních rozdílů skrze zrušení soukromého vlastnictví zdůvodněnému nákladovou teorií hodnoty (vyvrácené roku 1870); pokusy o dosažení komunismu typicky končívají tuhým socialismem.
Zlatý standard
Stav, kdy jsou peníze kryté zlatem, není tedy možné je tisknout na základě politických rozhodnutí; neznamená to, že lidé musejí fyzicky platit přímo zlatem, jen že peníze jsou za zlato směnitelné.
Inflace
Inflace je zvýšení objemu peněz v ekonomice, způsobuje růst cen; řízená inflace prováděná státem zvýhodňuje ty, kdo se dostanou k novým penězům jako první (nakupují za staré – nižší – ceny) na úkor ostatních.
Deflace
Deflace je snížení objemu peněz v ekonomice, způsobuje pokles cen; ačkoliv nás deflací politici často straší, jejich argumenty byly již dávno vyvráceny, nemluvě o veleúspěšných deflačních ekonomikách historie (např. USA v 19. století).
Centrální banka
Instituce určující monetární (peněžní) politiku země; svou činností deformuje základní funkce peněz, typicky vytváří inflaci a hospodářské cykly.
Ekonomická krize
Očištění ekonomiky od chybných investic tím, že ti, kdo je učinili, krachují, čímž vzniká nezaměstnanost; důvodem, proč tyto chybné investice masově vznikají, jsou v současnosti monetární politiky států.
Laissez faire
Libertariánské heslo, jež pochází z osmnáctého století, v překladu znamená něco jako „nechte věci plynout“ a nabádá k tomu, aby stát nezasahoval do svobodného fungování trhu.
Rakouská ekonomická škola
Ekonomická škola založená na logice a praxeologii (analýze lidského jednání); dokazuje nemožnost ekonomické kalkulace v centrálním plánování (čímž vyvrací komunistické a socialistické teorie).
Dělba práce
Místo toho, aby byl každý člověk soběstačný, lidé kooperují a specializují se, čímž dosahují řádově vyšší efektivity práce (každý se učí jen něco, nikdo nemusí vědět vše); plody své práce spolu pak lidé směňují, čímž zvyšují svůj užitek.
Průmyslová revoluce
Období v osmnáctém a devatenáctém století, kdy díky kapitalismu a dělbě práce lidská společnost neuvěřitelným způsobem zbohatla (prakticky se přesunula spousta lidí ze zemědělství do různých průmyslových odvětví).
Soběstačnost
Člověk či skupina si zajišťuje veškeré potřeby bez nutnosti obchodu s „vnějším světem“; ač je soběstačnost často prezentována jako něco pozitivního, ve skutečnosti omezuje konkurenci a dělbu práce, čímž snižuje produktivitu.
Protekcionismus
Doktrína, podle které má stát „ochraňovat“ výrobky svých občanů před zahraniční konkurencí; stát tím však deformuje trh takovým způsobem, že na to pak doplácejí spotřebitelé.
Monopol
Výhradní právo ekonomického subjektu působit v nějakém odvětví; monopol vzniká v důsledku státních regulaci. I tržně může subjekt získat většinové postavení, ale kvůli konkurenci o něj přijde, nebude-li dobře sloužit zákazníkům.
Kartel
Dohoda mezi konkurenčními subjekty o spolupráci, jejímž cílem je zvýšení cen na trhu; ve volnotržním prostředí je kartel dlouhodobě neudržitelný, se státními regulacemi a překážkami ve vstupu do odvětví udržitelný být může.
Dumpingové ceny
Dočasné snižování prodejní ceny pod náklady s cílem eliminovat konkurenci a cenu pak zvýšit; to však přiláká do odvětví další konkurenci (není-li vstup do něj komplikován státními regulacemi), takže spotřebitelé na snížení cen vydělají.
Legitimita a legalita
Legitimní je to, co nenarušuje ničí vlastnická práva; legální je vše, co neporušuje zákon. Zákon však může být (a typicky je) nemorální i špatný (což není překvapivé s ohledem na to, kdo zákony tvoří).
Válka
Válka je organizované násilí mezi dvěma nebo více skupinami, typicky státy; tyto dělají v rámci své propagandy vše pro to, aby obhájily válečná zvěrstva (definují jinou morálku, například že vražda „nepřítele“ není vraždou).
Politika
Netržní způsob ovlivňování společnosti; zatímco skrze trh lze společnost ovlivňovat na dobrovolné bázi, skrze stát je možné činit tak násilným donucením.
Politik
Člověk, který se živí politikou; důležité je, že peníze, jež vydělává, stát vybírá od občanů pod pohrůžkou násilím, nedostává je od lidí coby dobrovolnou platbu za poskytnutou službu.
Politické spektrum
Dělení politických subjektů na pravici a levici; novináři je řadí k tomu, k čemu se samy hlásí (bez ohledu na program či názory). Podle logičtějšího dělení znamená pravice individualismus (malý stát) a levice kolektivismus (velký stát).
Extrémní pravice
Podle klasického dělení médií je extrémní pravice nacismus a fašismus; logicky by však tyto extrémně kolektivistické směry měly být extrémní levicí, zatímco za extrémní pravici lze označit tržní anarchismus (např. anarchokapitalismus).
Extrémní levice
Podle klasického dělení medií je extrémní levice kolektivistický anarchismus (např. anarchosyndikalismus); logicky lze za extrémní levici považovat komunismus, nacismus a fašismus.
Drogy
Látky ovlivňující psychiku, často vytvářejí závislost; jejich efekt nijak nezávisí na tom, zda je droga legální, například alkohol patří k těm nebezpečnějším drogám.
Válka proti drogám
Politika, jejímž oficiálně deklarovaným cílem je vymýcení drog ze společnosti; tato snaha je dlouhodobě neúspěšná, jejími důsledky jsou naopak růst kriminality, vznik mafií a statisíce ztracených či zničených životů.
Alkoholová prohibice
Státní zákaz produkce a distribuce alkoholu; v praxi se ukázalo, že důsledky takového zákazu jsou naprosto destruktivní, vlastně stejné jako v případě války proti drogám, ale v ještě větším měřítku.
Solidarita
Ochota dobrovolně pomoci bližnímu v nouzi; je-li k takovému jednání někdo donucen (typicky státem) a nemá-li možnost volby, nejedná se o solidaritu v pravém slova smyslu.
Sociální dávky
Peníze, které dává stát lidem, které považuje za sociálně slabé; aby mohl stát nějaké prostředky rozdávat, musel je nejprve uloupit od produktivních občanů.
Trh práce
Trh, na kterém je práce prodávána jako výrobní faktor; i na trhu práce platí zákon nabídky a poptávky, z hlediska ekonomických zákonitostí funguje úplně stejně jako každý jiný trh.
Minimální mzda
Zákonem nařízená minimální odměna za práci; takový zákon deformuje trh a způsobuje nezaměstnanost (firmám se nevyplatí legálně zaměstnat nikoho, jehož práci si po zdanění cení méně než na minimální mzdu).
Nedobrovolná nezaměstnanost
Stav, kdy je počet nezaměstnaných lidí hledajících práci dlouhodobě vyšší než počet volných pracovních míst; tento stav je typicky způsoben přílišnou mírou státní regulace, ve svobodné společnosti by pravděpodobně nenastával.
Sociální parazitismus
Proces, ve kterém nějaká skupina získává skrze stát výhody a zdroje na úkor jiných lidí; ačkoliv nejčastěji kritizovaní jsou za to příjemci sociálních dávek, daleko větší škody napáchají politici a více peněz dostávají příjemci dotací.
Pojištění
Dobrovolný kontrakt mezi pojištěncem, jenž pravidelně platí malou částku (typicky závisející na rizicích), a pojišťovatelem, který v případě smluvně definované „škodné události“ pomůže pojištěnci tlumit její dopad.
Státní sociální a zdravotní pojištění
Ve skutečnosti se nejedná o pojištění, nýbrž o daň, protože placení není dobrovolné, navíc výše pojistného nezávisí na rizicích, nýbrž na příjmu pojištěnce.
Dotace
Vždy škodlivé násilné přerozdělování – nevydělá-li si na sebe něco z dobrovolných příspěvků bez státní podpory, pak to není prospěšné; co je prospěšné, uživí se i bez dotací.
Hranice chudoby
Arbitrárně určená mez, pod kterou jsou lidé označováni za chudé; ačkoliv celá společnost dlouhodobě bohatne, hranice chudoby se posouvá tak, aby zůstávalo velké procento chudých (kdyby zůstávala stejná, chudých ubývá).
Bezplatné školství, zdravotnictví a další služby
Není to bezplatné, nýbrž placené skrze daně; nejnesmyslnější argument zní, že kdyby ty služby byly soukromé, nedoplatili bychom se – když se doplatíme teď, ač obrovskou část těch peněz si nechá stát, rozhodně se doplatíme i přímo.
Zákazy a regulace
Naprosto každý zákaz a regulace vyžaduje násilné donucení; stát nevymáhá regulace jiným způsobem než vyhrožováním násilím těm, kdo se nepodřídí, což je cena, na kterou lidé rádi zapomínají.
Kolektivní vina
Přesvědčení, že lidé nejsou vinni jen svými zločiny, ale i zločiny jiných příslušníků skupin, do kterých tito lidé náleží; útok na někoho jen kvůli příslušnosti ke skupině (bez ohledu na to, čím se on sám provinil) je aplikací kolektivní viny.
Diskriminace
Diskriminace znamená rozlišování; často se používá v souvislosti s lidmi, ale může platit pro cokoliv. Diskriminace není sama o sobě špatná (ačkoliv případný útok na někoho jen kvůli příslušnosti ke skupině už ano).
Xenofobie
Xenofobie je nenávist, odpor a nepřátelství k neznámému či cizímu (typicky jiným kulturám, náboženství a podobně); součástí svobody je i svoboda být xenofobní, neútočí-li dotyčný na nikoho a neporušuje-li ničí vlastnická práva.
Rasismus
Rasismus je speciálním případem xenofobie, cílem nenávisti však není cokoliv cizí, nýbrž jiná rasa; i rasismus je součástí svobody, pokud rasista na nikoho neútočí a neporušuje ničí vlastnická práva.